Železná logika doc. Rottera

Doc. Ing. Tomáš Rotter, CSc.

Tomáš Rotter ukončil vysokoškolské studium na Fakultě stavební ČVUT v Praze na oboru konstrukce a dopravní stavby v roce 1972. Jeden rok pracoval jako projektant ve Státním   ústavu dopravního projektování v Praze a poté nastoupil do aspirantského studia na Fakultě stavební na katedře ocelových konstrukcí v oboru teorie a konstrukce inženýrských staveb. V roce 1981 obhájil svoji kandidátskou disertační práci a v roce 1987 byl jmenován docentem. Jako vysokoškolský učitel působil až do roku 2025. Ve své pedagogické práci se zaměřoval hlavně na ocelové mosty, v odborné oblasti na teorii ocelových mostů, únavu a křehký lom a na modální analýzu mostů. Pod jeho vedením získalo několik doktorandů vědecký titul Ph.D.

Publikační činnost Tomáše Rottera za více než 40 let působení v oboru ocelových mostů je velmi rozsáhlá, obsahuje více než 330 prací. V letech 2002 až 2010 byl odpovědným řešitelem několika projektů Ministerstva dopravy ČR, např.: Využití modální analýzy pro hodnocení mostních konstrukcí (2002–2003), Odezva mostů na zatížení teplotou (2004–2007), Hodnocení závad ocelových mostů (2007–2008), Experimentální sledování odezvy mostů na zatížení těžkou nákladní dopravou a teplotou (2008–2009), Zatížitelnost mostního provizória MS podle standardů NATO (2007–2008), Metodika výpočtu MLC klasifikace trvalých mostů s ohledem na jejich skutečný stavební stav (2009–2010). Od roku 2011 byl řešitelem nebo spoluřešitelem několika projektů TAČR, např.: Optimalizace bezpečnosti a životnosti existujících mostů (2011-2013), Progresivní zábradelní svodidlo (2011-2013), Centrum pro efektivní a udržitelnou dopravní infrastrukturu (CESTI) (2013–2019) a Progresivní mostní závěr s nízkou hlučností a inteligentními prvky (2015–2017).

Dlouhodobě spolupracuje s praxí, podílel se na projektech a realizacích několika významných mostů, např.: Lávka přes dálnici D1 v Praze – Chodově (1994-1995), Mariánský most v Ústí nad Labem (1995-1998), Lochkovský most na Pražském okruhu (2007-2010), Supervize probíhající rekonstrukce Žďákovského mostu (2015–2017).

Zúčastnil se několika architektonicko-konstrukčních mostních soutěží u nás i v zahraničí, např.: Přemostění Labe v Drážďanech (1997), Přemostění Vltavy na silničním okruhu kolem Prahy v Suchdole (1998), Dlouhý most v Českých Budějovicích (1998). Vypracoval několik expertních posudků, např. v roce 2009 pro Policii ČR posudek o příčinách havárie mostu ve Studénce.

Aktivně se podílel na přejímání evropských návrhových norem do systému ČSN. Byl dlouholetým členem Technické normalizační komise 35 pro ocelové konstrukce. Několik let byl zkušebním komisařem při autorizačních zkouškách ČKAIT pro inženýrské konstrukce a mosty a odborným garantem mostních sympozií MOSTY.

V několika posledních letech se věnoval historii kovových mostů v českých zemích od poloviny 19. století. Zabýval se vlastnostmi ocelového materiálu od svářkové oceli k oceli plávkové až k vlastnostem současných jemnozrnných vysokopevnostních ocelí. Dále se zabýval technologií spojování ocelových prvků od nýtování po svařování. Tyto své poznatky jako spoluautor uplatnil v následujících publikacích: PIS Pechal: Most Vysočina, 2021, Ryjáček, P. a kol.: Metody pro zajištění udržitelnosti ocelových mostních konstrukcí industriálního kulturního dědictví, 2022, Rotter T., Ryjáček P., Pospíšil M.: Ocelové nýtované mosty v Praze, 2023, Ryjáček P. a kol.: Strategická přemostění Správa železnic, 2025. Zvláštní pozornost věnoval historii a stavu Železničního mostu pod Vyšehradem. Byl členem hodnotící komise soutěžního dialogu Železniční most pod Vyšehradem 2021 – 2022.